Montane partnerem závodu Spine Race a Jan Francke je u toho!
Blog

Montane partnerem závodu Spine Race a Jan Francke je u toho!

15. ledna 2020

Po úspěšném loňském ročníku závodu Spine Race značka Montane obnovila své partnerství s Ultra Endurance Series a prodloužila sponzorství o další tři roky. Těší se na úzkou spolupráci s týmem, aby tak podpořila úspěch již světové akce.


Závod MONTANE® Spine® je otevřen každému, kdo má odpovídající zkušenosti, které chce otestovat a soutěžit v opravdu náročném závodě. Očekávejte, že budete čelit extrémnímu počasí, hlubokému sněhu, ledu, bahnu, bažinám, vodě, bouřkovým silám, větru a silnému dešti, ve vyčerpávajícím, nepřetržitém 7denním závodě z Edale do Kirk Yetholm. Nejsou to jen podmínky, které jsou proti vám, vaše vlastní tělo a mysl se mohou stát vaším nejhorším nepřítelem. Lze očekávat únavu, nedostatek spánku a vystavení extrémům zimního počasí. Chcete-li dokončit, musíte být připraveni a ochotni překonat sami sebe tvrději než kdykoliv předtím.

Pennine Way je jednou z nejnáročnějších národních stezek v Británii a určitě nejznámější. Stezka protíná některé z nejkrásnějších a občas obtížných terénů v Anglii, včetně Peak District, Yorkshire Dales, Northumberland National Park, Hadrian’s Wall a the Cheviots, končí na skotských hranicích.


Od svého založení v roce 2012, který měl 11 účastníků a pouze 3 finalisty, získal pověst jako skutečná výzva a zkouška fyzické odolnosti a duševní síly závodníků. V dnešní době má Spine Race více jak 250 účastníků, přes 60% z nich však závod nedokončí. Tato událost se od té doby rozšířila o závod „Challenger“ o délce 108 mil, v letních měsících je to Spine Flare (268 mil) a Fusion (108 mil).

V roce 2019 byl pokořen traťový rekord a vítězka Jasmin Paris zviditelnila závod a sebe samou v očích veřejnosti jako nikdy předtím. Trať zvládla za 83 hod a 12 min a to s 15 hod náskokem na druhého v pořadí. Wau!


"Mít za hlavního sponzora značku Montane je to, co dělá závod Spine skvělým."
 Phil Hayday-Brown, ředitel závodu Spine Race
 

Montane hrdě podporuje ty nejnáročnější a nekompromisní závody světa. Oblečení je navrženo právě do těchto extrémních podmínek a může být otestováno těmi nejlepšími sportovci světa. Obnovené partnerství mezi Montane a Spine Race poskytuje jistotu spolupráce na další tři roky.

„Jsme rádi, že můžeme potvrdit, že seriál závodů Spine Race zůstane v dohledné budoucnosti součástí rodiny Montane. V průběhu let jsme si se značkou vytvořili fantastický vztah a věříme, že spokojenost je vzájemná. Mají-li lidé na mysli závod Spine Race, mají na mysli i Montane. Proto pro nás bylo snadné rozhodnutí pokračovat ve spolupráci s Montane, nejenom jako s výrobcem špičkového outdoorového oblečení, ale s někým, kdo sdílí stejné hodnoty, jako my sami. Máme ambiciózní plány a s partnerem jako je Montane, se na tuto výzvu těšíme společně.“
 Scott Gilmour, ředitel závodu Spine Race

I naše země má své zastoupení, své želízko v ohni, svého ultratrailového hrdinu, našeho ambasadora Honzu Franckeho se startovním číslem 149, kterého můžete během závodu sledovat přes GPS Tracker a vidět jak se mu daří a třeba i na dálku držet palce .-)

http://live.thespinerace.com/?fbclid=IwAR39V_Y4WF0hGIZs5oqUoAYDM5lvVr8BL8FWEGADpKOfKMXZ5LBiFGPuyFU#


Podmínky závodu jsou extrémní a organizátor závodu má i přísné požadavky na vybavení závodníků. Důraz je kladen na minimum váhy a maximální funkčnost.

Honzova volba vybavení Montane pro závod Spine Race:

  • Termotriko Primino 220 g Zip Neck
  • Kalhoty a bunda Minimus Pants a Minimus Jacket
  •  Triko Allez Micro Hoodie
  • Triko Spider Hoodie
  • Triko Fireball Verso Pull-On
  • Čepice Windjammer Hallo Beanie / Rock Band
  • Nákrčník Primino Chief
  • Rukavice Via Trail Glove
  • Rukavice Prism Mitt
  • Kalhoty Mode Mission Pants
  • Batoh Trailblazer 44

 

Více o Honzovi najdete na jeho blogu. Zde sdílíme jeho dojmy s příprav na závod:

http://www.janfrancke.com/2020/01/pater-anglie-versus-moje.html

Páteř Anglie versus moje

4.1.2020

Pod stromečkem jsem moc materiálních dárků naštěstí neměl. Za to tam byl jeden nehmotný, který se již brzy zhmotní v kyselinu mléčnou, která zaplaví mé svalstvo. V emoce, deprese, euforie a halucinace, které zaplaví můj mozek a třeba taky batoh, který zničí moje záda. Tím darem je porce 430 kilometrů na extrémním závodě Montane Spine race, který se koná v Anglii přes pohoří Peniny. Je to nonstop závod z bodu Áá do bodu Bé, kdy si povinnou výbavu musíte nést pěkně v batohu na zádech. Tou výbavou bohužel není jen pláštěnka a chleba s paštikou, ale poměrně dost věcí, které se musejí scvrknout do co nejmenší váhy. Například spacák, karimatka, bivak, vařič, náhradní oblečení, jídlo, min. 2 litry vody, telefon, lékárnička, nesmeky a tak dále. Cestou je pět kontrolních stanovišť, na kterých si můžete odpočinout a doplnit jídlo, vodu a morálku.

O tomto závodě moc nevím, ale vím, že je to závod v tom, kdo dokáže déle nespat, pohybovat se svižně a jistě k bodu Bé. Představa se neustále pohybovat a alespoň dvě noci nespat je pro milovníka spánku lehce děsivá. Ale co je děsivé, je i lákavé. Dalším extrémním faktorem je anglická zima. Ač jsem ji nikdy nezažil a nemohu o ni psát, tak si ji umím živě představit. Teploty kousek pod nulou, kousek nad nulou, déšť, sněho-déšť, sníh, vítr, vichřice, mokro, bažiny, rašeliniště, ještě víc mokro, pramálo lesů, planiny a když má Alžběta dobrou náladu tak i sluníčko. Pohyb v -30° v polární zimě je pro mě přijatelnější než v tomhle. Ale třeba bude královna milostiva.

Většina závodníků má měsíc před startem natrénováno, vybavení otestováno, jasno co si vezmou a dolaďují detaily. U mě je to taková před extrémní klasika. Měsíc před startem jsem měl potvrzeno, že mohu startovat a tak jsem si sedl ke sklence vína a hluboce se zamyslel, co mohu udělat pro to, abych sci-fi přeměnil v realitu. Jasné bylo, že je potřeba zahájit trénink. Vyhrabal jsem batoh, naložil do něj činky o hmotnosti 8kg a vyrazil na trénink. Byl jsem dost nemile překvapen, ba dokonce šokován, jak neběžím, ale sunu se a jakej to je sakra rozdíl mít osm kilo nadváhu. Teď už konečně vím, jak se cítí při běhání ti, co zrovna nemají "závodní" váhu. Během toho sunutí, jsem vymyslel skvělou strategii. Musím shodit alespoň čtyři kila tělesné váhy, aby to nebyl takový šok pro pohybový aparát a klouby. Jenže v životě jsem cíleně nehubl a v období svátků obžérství se to ukázalo jako nemožné. Touha se po tréninku nažrat byla silnější a tak jsem tuto strategii pomalu opustil.

Nyní je týden do startu. Zchudl jsem zhruba o kilo a půl. Podařilo se mi uskutečnit několik delších, tří až čtyř hodinových běhů s batohem. A aby to nebylo tak jednoduché, tak Matěj, náš starší potomek, ze školky přitáhl solidní sbírku bacilů a virů. Té podlehla celá rodina zatím kromě mě (za silného ťukání do dřeva a pod vlivem všech možných šamanských lektvarů a přípravků proti onemocnění). Co se týče vybavení, tak hmotně sice mám zatím jen batoh a boty, ale teoreticky a snad i prakticky bych měl zbytek vybavení získat již brzy. Ve zbytku pár následujících dní se pokusím v klidu ukočírovat chaoz nepřípravy a připravit se na páteční odlet.

Inu, ale což. Když nejde o život, jde o hovno. Přehnaná připravenost není dobrá a o to více budu mít zážitků. Můj cíl je jasný, dostat se do cíle a k tomu budu přidávat bonusy jako umístění a čas. V mém řídícím centru to je jasné a jediné co mě může zastavit na cestě do cíle, je vážná dysfunkce té hromady masa a kostí pod řídícím centrem, kde jsem doma. Můj pohyb budete mít možnost sledovat opět online 12.ledna od osmi hodin ráno, ještě ale nevím kde.

 Závěrem tohoto psaníčka a začátkem tohoto příběhu, bych chtěl tuze poděkovat Montane Česko Slovensko za Ježíška a za veškeré oblečení na závod. Vertical trade za outdoorové vybavení. Inov8 za obutí. "Pod 7 kilo" za poskytnutý neuvěřitelně lehký spacák. Kronium a Fenix za čelovku. A hlavně ženě za trpělivost, lásku a dětem za trénink nespavosti.

Zpět na články

Načítám...